|
Napsal uživatel Otec synka Vladimíra
|
|
Čtvrtek, 26 Srpen 2010 16:43 |
Jsem zoufalý otce milovaného syna Vladimíra (4 roky).
V českém státě, kde doposud přetrvávají nesprávné názory na spravedlivý podíl rodičů na výchově dětí nevidím jiné cesty jak na tento klamný názor alespoň upozornit.
Proto bude tento příběh zveřejněn tak dlouho, jak dlouho uznám za vhodné jej nechat v úvodníku.
Prolog:
Svůj vlastní boj, nejen s českou byrokracií, ale i s dalšími úřady (péče o dítě aj.) vidím jako předem prohraný a svůj život (bez možnosti syna vychovávat a těšit se z jeho přítomnosti) nenaplněný, tedy prázdný a zbytečný.
Zabraňování otcům (které dítě miluje) se s nimi pravidelně stýkat a manipulovat vědomě s dětským názorem na nepřitomného rodiče (a to nejen ze strany matek!) je nejen zbabělé a nízké, ale vidím to osobně jako jeden z nejtěžších zločínů páchaných na dětech vůbec. Toto úmyslné a plánované odcizení dítěte v ranném věku je realizováno během několika málo týdnů či měsíců.
Vyrvat dítě z náruče milující matky chápeme a cítíme jako velmi bolestný a traumatizující zážitek, s následky na celý život.
Avšak totéž provést legálně otci dítěte je bohužel stále běžnou praxí !
Ale to musíme změnit !
Zde pokračuje můj vlastní životní příběh
|