| Angus |
| Napsal uživatel Buena | ||
| Sobota, 10 Leden 2009 11:01 | ||
|
Už Vás někdo někdy požádal o to stát se Vaším adoptivním dítětem? Už se Vám někdo cizí na dálku svěřil se svými problémy dorůstajících a žádal Vás o rady a respektoval Váš názor? Přijal Vás někdo takový do okruhu svých nejbližších? Stalo se Vám někdy něco podobného?
Pokud ano a nestali jste se jen objektem žertu tak si můžete gratulovat. Měli jste možnost vyzkoušet si na vlastní kůži něco podobného co se stalo mě. * * * Píše se rok 1998 a svět internetu zaplavuje komunikační boom v podobě fenoménu, který má název ICQ. Stejně jako ostatní, kteří mají tu možnost připojit se k internetu i já využívám výhody a zakládám si svůj uživatelský účet. Tehdy, v té ranné době, kdy lidé teprve toto vše s údivem konzumovali a nezneužívali, tak bylo jen mizivé procento otravných spamů na různé erotické a podobné stránky. Tehdy bylo možné najít člověka ke komunikaci prakticky odkudkoli se Vám chtělo. Stačilo zadat jen potřebná vyhledávací kritéria a do 24 hodin Vám ten někdo, třeba na druhém konci světa odpověděl. Samozřejmě je to možné i dnes, ovšem jen velice malé procento těch, které oslovíte, třebaže s čistými úmysly, Vám odpoví na Vaše sebezoufalejší volání. Lidé se stali víc opatrnými než bývali kdysi - v době největšího rozkvětu chatovacích programů a technologií. Ale to jsem trochu odbočil a nezakládám tím námět na debatu. * * * 
Spouštím ICQ jako každý den v tuto dobu. Právě jsem se vrátil z práce a stahuji poslední emaily. Vytáčená linka není zrovna levná záležitost a tak se snažím dodržovat maximálně hodinové setrvání s pomyslným prstem na tepu internetu.Vtom mi pípne ICQ s novou zprávou od nového kontaktu. Prosté "Hi there" mě nenutí blokovat příchozího a tak zasílám zpět svoji autorizaci. Po prvních zdvořilostních větách se podívám na to, s kým vlastně komunikuji. Nickname = Angus, Location = HK, Age = 14, Gender = female mi zvednou obočí trochu víc nahoru. Ovšem přesto dál pokračuji v započatých zdvořilostních frázích.
Dívka zřejmě angličtinu nezvládá tak, jak by sama chtěla. I tak za chvíli porozumím tomu, proč kontaktovala zrovna mě - postaršího muže kdesi z Evropy. 
Je nešťastná a nemá se komu svěřit. Její rodiče se neustále hádají - otec pak utíká z domu a maminka je potom na ni i jejího bratra zlá, křičí na ně. Všechno to ji moc bolí a znepokojuje. Neví co má dělat.
V hlavě se mi ihned rozsvítí červená žárovka s varováním - že by se snad mohlo jednat i o žert. Proto dávám dívce obecné rady co a jak bych asi tak já dělal když by se mí rodiče hádali. Vysvětluji jí, že svět dospělých má svoje úskalí, dobré i špatné dny jako ten její a že naši rodiče mají také svůj vlastní vnitřní život. Nevím, kolik si z toho odnesla do svého života a pro ten den... avšak druhý den byla u mě doma zase. * * *  A je to už přes deset let co se spolu známe. Z Angus je dnes mladá, samostatná dívka. A je to tak - moje angličtina je teď jen chabým odvarem té její. Pracuje u jedné mezinárodní firmy a učí se už třetí světový jazyk. Naše komunikace už není zdaleka tak čilá jako bývala kdysi, ale důležité je, že jsme zůstali v kontaktu a víme jeden o druhém. Z našeho vztahu otec-dcera na dálku zůstalo nakonec pevné pouto přátelství.
|