| Městská doprava - Filipíny |
| Napsal uživatel Buena | ||||||||||||
| Čtvrtek, 15 Leden 2009 13:29 | ||||||||||||
|
Slunce v nadhlavníku se prokousává vlasovím a bolestně se zakusuje do pokožky hlavy. A to vedro a dusno je nesnesitelné. Přesto se snažím tvářit se jako bych neměl nejmenší problémy s teplotou a vlhkostí prostředí. K tomu ještě ten silný a hutný zápach výfukových zplodin. Tak takové je nejen Davao City, třetí největší město, ale všechna větší města Filipín.
Davao je určitě největším městem ostrova Mindanao. Přístavní město, rozprostírající se desítky kilometrů do vnitrozemí. Město, do kterého směřují kroky bělochů opravdu jen výjimečně anebo z nejnutnějších důvodů. * * * Je čas na projížďku filipínským městem. Tak jako v každém městě Filipín i zde narazíte na jeepney nejrůznějších tvarů, barev a velikostí. Město tricykelů, trojkolek, motorek a taky taxíků.
Osobně jsem se nemohl první dny nabažit jízdy ve všech typech těchto dopravních prostředků. Nadchlo mě například prosté zastavení jakéhokoli dopravního prostředku hromadné dopravy. Zastaví Vám kdekoliv a můžete nastoupit. Stačí jen postavit se ke krajnici. Upaženou ruku mírně vzdálit od těla směrem do vozovky a jednoduchým gestem několikerým lehkým mávnutím zápěstí dáte jasně najevo přibližujícímu se vozidlu, že hodláte nastoupit. Je však, zvláště za šera potřeba mít orlí zrak, protože cedulky s koncovou stanicí umístěné v horní části vozidel (jeepney, tricycle) bývají většinou hodně malé. Sice jsem už mnohokrát viděl, že se někdo umávnul a zastavil vozidlo do kterého nenastoupil ale není to obvyklé. Filipínští řidiči jsou ohleduplní a nemyslím si, že by za tyto omyly cestujícím spílali. Pojďme se tedy trochu ochladit pohybem vzduchu při jízdě místními dopravními prostředky. Tak tedy - mávnuli jsme například na takový jeden jeepney střední velikosti a vidíme cedulku, řekněme kupříkladu Bangkerohan. A chceme se tam rozjet. Jeepny nám zastaví a my se rozhodneme, jestli si sedneme dozadu mezi ostatní pasažéry nebo, pokud je volno vedle řidiče tak i k němu na sedadla spolujezdců. Bývají dvě ale už jsem se vešel ve dvou i na jediné sedadlo. Přesun mezi ostatní pasažéry dozadu probíhá zásadně ze zadní části vozidla. Je potřeba se hodně předklonit abyste se zvláště do menších a nižších vozidel vůbec vedrali. Lavice jsou vždy dvě. Vlevo a vpravo po jedné dlouhé lavici. Záda má lavice ven z vozidla a čelem se posadíte proti sedícím na druhé straně. Takže, nastoupili jsme. Řidič se pravě rozjíždí. A to je správný okamžik k zaplacení jízdného. Větší jeepney mají obvykle jednoho (někdy i dva) průvodčí. Jsou to většinou mladíci, kteří mají za úkol vybírat jízdné a také vyvolávat konečnou stanici vozidla v okamžiku, kdy spatří na krajnici silnice postávat nerozhodné anebo nerozhodnuté potenciální pasažéry.  Pokud ale nastoupíte do vozidla, které takového mladíka nemá, což je 100% všech středních jeepney, které pojme do asi 12-14 pasažérů, tak se placení provede následovně.Buď se v podřepu za jízdy přesunete dopředu až k okénku s řidičem a prostrčíte ruky s penězi k němu do kabiny (neviděl jsem to) anebo, což je obvyklejší... klidně se posadíte a předáte s úsměvem peníze vedle sedícímu cestujícímu. Ten ji předá dalšímu atd. až se obnos posune tímto způsobem k řidičovi. Vrácení peněz zpět probíhá opačnou cestou.
A teď jedna zajímavost. Řidiči většinou jezdí tak, že mají papírové bankovky mezi prsty rukou. Každá bankovka je po délce postupně přeložená jako harmonika, takže ve složeném stavu zabere minimální prostor. Řidič má takto naskládané bankovky od pěti do sto pesos mezi prsty ukazováčku až malíčku takže má k dispozici celkem šest spolehlivých držáku na bankovky různých hodnot. Drobné mince dávají řidiči většinou do nějaké vetší krabice pod sebe nebo ji má pod posledním sedadlem jeho pomocník. A ten, když je přítomný ve vozidle má podobný vějíř bankovek v rukou místo řidiče. Pomocník většinou stojí vyvěšený vzadu na vozidle a sleduje přes střechu provoz před řidičem připravený zlákat k jízdě dalšího pasažéra. Chceme vystoupit? Velmi jednoduché a praktické. Chce to mít minci nebo klíčky v ruce. Filipínci používají minci. Každé vozidlo je pochopitelně opatřeno nějakým tím systémem zábradlí. Většinou se středem vozidla táhne minimálně jedno. Slouží především k tomu když se chcete postavit nebo naopak sednout... přidržíme se ho. Tedy - chceme zastavit. Uchopíme minci a na toto zábradlí intenzivně několikrát zaklepeme. A řidič, pokud není zrovna uprostřed křižovatky téměř okamžitě zajede ke krajnici kde zastaví a my můžeme vystoupit.
A opatrně, pozor na hlavu!
* * * Z toho ze všeho je jasné, že se dá nastoupit a vystoupit prakticky kdekoliv. Ještě jeden poznatek k jízdnému. Ač to zní neuvěřitelně - vždy jsem za každou jízdu v jeepney platil 8 pesos (asi 5 korun) ať jsem jel jednu jízdu jen pár minut nebo přes hodinu. Jako cizinec jsem měl velký problém s taxíky. Kdykoliv jsem se objevil u krajnice tak na mne troubil každý taxík co projel okolo po mé straně silnice. V okamžiku když jsem se na řidiče jen podíval - byl to pro něj signál zastavit. Za pár dní jsem se naučil troubení ignorovat. V taxících byly poplatky tak jako v každém běžném taxíku. Řídily se ceníkem. Anebo - dala se dohodnout například půldenní cesta městem třeba do blízkého či vzdáleného okolí za velice rozumnou cenu.
|