s jeho hity. Ikdyz muj společník, rádiový přijímač sedí jako vždy pevně v brašně kam patří plynová maska. Dnes se mnou nějak čerti šijí...

Teplá letní noc bez komárů zve k vyšším výkonů, než jen k pasivnímu poslechu nejnovějších světových hitů.
A v hlavě mi bleskne nápad. Odvážný a riskantní plán.
Zapřemýšlím kdo je v tuto dobu na zbylých třech stanovištích. Tahám z paměti útržky dnešních rozpisů služeb a během chvilky to mám. Šlo by to! Na  stanovištích jsou dva mazáci z mého ročníku a jeden prvoročák.
Tak a teď kudy? Směrem k psinci nebo na druhou stranu? Pak mě napadlo, nechat si psinec na závěr a proto vyrážím opačným směrem.
Klepnutí o levé stehno a Brit lehce srovnává můj náhle zrychlený krok. Ještě přesunu samopal na záda a posunu si sumku se zásobníky víc na pravý bok. A neodpusím si úsměv při pomyšlení nad důvodem, proč psovodi nemusí nosit malou polní jako ostatní strážní vojáci.
Během chvíle si stanovuji tempo chůze a v duchu počítam... Tímto tempem urazím kolem 4,5-5 kilometrů za hodinu a čeká mě kilometrů 7. Nesmím se tedy nikde příliš zdržovat. Pár drahocených minut jsem taky ztratil na začátku své dvouhodinové služby.
Ještě se podívám ke hvězdám a rychle se pokřižuji. Pokud to dopadne špatně tak mě čeká snad i Sabinov.

Opuštění strážní služby v době studené války je jeden z nejtěžších přestupků, kterých se voják může dopustit.
Nevím co riskuji, ale když ta noc je tak krásná... a krev v žilách není přece studená voda!
Za dvacet minut míjím konec svého úseku. Trochu zvolňuji a dávám Britovi vodítko. Měl bych narazit na mladíčka ve službě a proto se snažím víc vnímat a rozpoznávat každý noční zvuk lesa. Namáhat zrak v tuto dobu, když na cestu svítí jen hvězdy nemá příliš význam.
Uběhne dalších dvacet minut. A zrovna v okamžiku, kdy v dálce nalevo rozeznám světla jedné z vedlejších bran objektu se ozve hlasité "Stůj!".
Zastavím a strhnu náhle rozrušeného Brita k noze. Cuknu ještě vodítkem vzad s tichým syknutím a německý ovčák si pomalu sedá. Přesto i pak slyším z jeho hrudi vycházet temné a bublavé vrčení. Další tiché zasyčení ho sice neuklidní, ale přesvědčí, že jeho sed je skutečně mým přáním.
"Kdo tam?!" ozve se správně předpisově voják na stáži a zarachotí závěr samopalu.
'Sakra sakra chlapče... nežereš to nějak?' pomyslim si a začínám téměř litovat, že jsem nezůstal na svém stanovišti.
Přesto mne v tom okamžiku napadl žert.
"Podplukovník Kubát a dozorčí objektu!" odpovím jasně a hlasitě jeho směrem.
"Podplukovník Kubát ke mě! Ostatní stát!" zazní další vojákův povel.
Tiché plesknutí o levé stehno zvedne Brita a pomalu se pohneme k vojákovi.
"Stát!" prohlásí voják znovu, když se k němu přiblížím na předpisovou vzdálenost.
Pokorně se zastavím, pes taky.
"Heslo!" ozve se ihned další dotaz.
Vyštěknu předepsané heslo pro tento den.
"Osviťte si tvář!" pokračuje voják.
Ajaj, jsem já to ale hlupák! Vyrazit bez baterky kolem objektu! Co teď? Mozek nasycený adrenalinem na maximální možnou hladinu hledá kombinace a východisko z této nečekané krize... Něco mne napadlo.
Otevřu plátěnou brašnu na plynovou masku a cvaknu několikrát měkce přepínačem stanic na rádiu.
"Baterie jsou vybité!" vyseknu tato slova.
Chvíli je ticho.
Jak tuto situaci voják vyřeší?
"Pomalu ke mě..." ukončí tento zádrhel nakonec.
Pohneme se k vojákovi.
Britovi se tato pomalá chůze krajně nezamlouvá, ale několik cuknutí vodítkem zpět ho alespoň trochu přesvědčí aby to nebral tak vážně.
Voják určitě cinknuti vodítka o řetízek na krku ovčáka registruje, ale nedokáže jej zatím nikam bez praxe zařadit. Anebo zvuk zařazuje do nesprávného šuplíku k plukovníkovi z KVS.
Ještě pět kroků... voják vystupuje spoza stromu, zbraň už na rameni a předpisově mi pochoduje vstříc.
"Neblbni, to su já, Buena" pronesu mírně, abych ho nevylekal. Ještě mám totiž v paměti aféru vojína Kolesára.
Vojín Horák stojí předemnou s vyvalenýma očima.
"Psssst," říkám.
"Nic si neviděl a nic neslyšel. Jednou se ti to možná bude hodit. A dík, žes mě nezastřelil člověče. Jó a nazapomeň, že máš v laufu náboj..." adrenalin zvolna s úlevou vyprchává, když vychrlím těch několik kratičkých vět.
"Čau", otáčím se od něj, ještě naposled mávnu rukou do vzduchu a pokračuji v dokončení toho, co jsem započal.
Za půl hodiny narazím na druhého a za dalších pár minut na třetího vojáka ve službě. Oba mazáci jsou pochopitelně obeznámení s tím, že žádná kontrola nechodí bez varování od dozorčího útvaru. Proto se v klidu bavili na styku mezi oběma stanovišti a k rozchodu je donutilo až moje pochodováni jejich směrem.
Mezitím co mě jeden předpisově stavěl... druhý se rychle přesunul dál od kamaráda ve zbrani aby měl od něj dostatečnou vzdálenost. Pro jistotu.
* * *
K cíli své cesty - ke svému vlastnímu stanovišti jsem dorazil ještě s rezervou. Dvě hodiny utekly jako nic a teď mě čekají zase dvě hodiny služby u stolku na strážnici.