| Setkání |
| Napsal uživatel Buena |
| Neděle, 24 Květen 2009 08:48 |
|
Ork sedící na velkém šedém vlku se na mne nevraživě podival a něco zachrchlal.
Stále se na orka usmívám. A tuším, že nebude snadné tohoto tvora obejít a pokračovat v cestě. Ork na mne vykřikl a seskakuje z vlka do měkké půdy. Jednou rukou poplácá vlka po hlavě a druhou již na jilci meče.Usmála jsem se... a přinutila svého koně couvnout o pár kroků. Ork na mne ukázal a zase něco zavrčel. Všimla jsme si, že mu přitom ruka sjíždí z uzdy pomalu k jílci dlouhého meče. Opět jsem koni přitáhla udidlo, neohrabaně na rozmoklé cestě o několik krůčků couvnul. Pokouším se o zoufalé gesto a zamávám na něj stále s úsměvem ve tváři. Ork se na mne zahleděl tak pronikavě až jsem ucítila, že snad z koně spadnu. Ten pohled bych měla znát. Slýchala jsem o něm ve vyprávění dědů, bojujících kdysi po boku vladaře. Prý takhle když se ork podívá - nelze couvnout a stáhnout se bez boje. Nejspíš jsou mé dny, dny mírumilovné Bueny sečteny. Možná bych se mohla pokusit rychle otočit koně a strhnout jej za nejbližší strom a snad i uniknout. Možná, to ano, ale jsem snad znehybněná pod jeho pohledem. Tak takhle přichází konec? Silně vnímám vůni tlejícího listí smísenou s teplým pachem potu mého koně a ještě se sílícím pachem tak ostrým a neodbytným, že mi až bráni v pohybu. Ork provedl ledabylý pohyb a drží v ruce pušku. Ještě uslyším natažení kohoutku a vzápětí ohlušující výbuch na své tváři. První co vidím, když otevírám oči, jsou jezdecký vlk a můj kůň stojící vedle sebe u nízkého křoviska. Ležím na nějaké houni na břiše a cítim tepající, svíravou bolest v pravém rameni a tělo v jednom ohni. Otočím hlavu trochu navlevo a o kus dál spatřím na zemi něco rudohnědého. |