| Nejnavštěvovanější český film |
| Napsal uživatel Buena |
| Neděle, 07 Prosinec 2008 17:38 |
Nechce se tomu věřit, ale Pyšná princezna je padesátnicí. Za ta léta se z ní stala královna - královna českých pohádek. Těžko bychom hledali člověka, který by tento film neviděl. Láskyplný příběh Krasomily a Miroslava sledují se zaujetím děti stejně jako jejich rodiče či babička s dědou. Ti už poněkolikáté, a pořád je nač se dívat. My jsme se do království podívali zadními vrátky a prozradíme vám několik zajímavostí.
Nejprve se dozvěděli, že pohádku ano, ale bez nadpřirozených bytostí, čar a kouzel. Pak nastal problém s postavou krále Miroslava. Představitel feudála, a kladný hrdina? Pohádkového panovníka zachránil nápad Oldřicha Kautského: král v převlečení za zahradníka dá zřetelně najevo, že se neštítí fyzické práce. Následoval třetí úkol: Nechť pohádka dostatečně názorně zobrazuje ideu rozděleného světa, a to tak, že země krále Miroslava je tou naší částí, geograficky tedy na východě. U nás je dobře, tam u nich se nesmí zpívat. V šeru kin dávali mnozí diváci potleskem i smíchem najevo, jak pochopili, na kterou stranu hranice skáče švec, když si chce zazpívat. Ty paradoxy!
Holič: "Zrovna minulý týden ho vyhnali a musel být ještě rád, že ho nezavřeli. "Miroslav: "Proč?" Holič:"Zpíval si. A na královském hradě se nesmí zpívat." 
V duchu dobových filmových agitek horuje se i v Pyšné princezně pro práci. "Teď ještě nemohu, ale večer po práci přijdu," slibuje král Miroslav alias zahradník princezně Krasomile. Zvlášť bdělou a ostražitou mezi schvalovateli scénářů byla spisovatelka Marie Pujmanová. Bořivoj Zeman vzpomínal, jak se rozkatila kvůli záběru, kdy král Miroslav vstoupí za jasné noci do zahrady. "Soudruzi, takový naturalismus nemá v socialistickém filmu, navíc pro děti, co dělat! 
Zajímavé je, že jiné věcné chyby si posuzovatelé nevšimli. Na útěku jedí král Miroslav s Krasomilou švestky, jedna z nich se náhle promění v třešni. "Miroslav sedí na stromě a chroupe švestky. Když Krasomila přistoupí ke stromu, seskočí a obejme se s ní. Krasomila se mu rozzářeně dívá do očí a udýchaně se svěřuje: "Bála jsem se, že tě ani nedohoním." Miroslav srdečně odpovídá: "Věřil jsem, že za mnou přijdeš. A tak jsem na tebe počkal." 
Co jsme neviděli
Jestli jedli oba milenci na útěku švestky, nebo třešně, nikdo z diváků neví. V konečné verzi filmové pohádky se toho ještě změnilo - po výtce kouzlením či lépe řečeno čarováním všemožných a všemocných schvalovatelů - mnohem a mnohem víc. Některé postavy zmizely mávnutím kouzelného proutku úplně.
Ne, ještě to nebyla ta o kouzelném poupátku, jejíž text napsal František Hrubín. Květina zpívala písničku, kterou král Miroslav slyšel od Vítka - a toho ji naučila Blažena: Kdo má milou doma, ani neví, co má.
Kdo ji má přes pole, přesmutné pachole. Musí za ní jíti, byť měl krk sraziti. Původně pokračuje náprava pyšné Krasomily až do úplného závěru. Král přivede princeznu na svůj zámek, do kterého vejde sám, aby pro oba zajistil práci. Krasomila pak pomáhá šít šaty pro Miroslavovu nevěstu. Zahradníka už nespatří. Objeví se před ní Miroslav v královském oděvu a žádá ji, aby mu zavázala střevíc. Teprve pak Krasomile odhalí svou "identitu"a koná se slavná svatba.
Výlet do pohádkové země
Nepotřebujete létající koberec ani sedmimílové boty. Stařičký pan král z Půlnočního království sídlil na Hluboké. Za králem Miroslavem musíme na zámek do Českého Krumlova, z něhož hraje pouze věž, ostatní záběry byly natočeny v telčském zámku. Ve skalnatém údolí u Všemil postavili filmaři celou vesničku, v Jetřichovicích opravili polorozpadlý mlýn, u Děčína byl zbudován kus hranice mezi oběma pohádkovými zeměmi. Dobře víme, která z nich připomíná spáleniště s pozadím sopečných útvarů, zatímco pro druhou, tu "naši", dovezli rekvizitáři květy. Původně měla být hraničním předělem mohutná sosna s vyrytými výsostnými znaky obou království. Málo kontrastní, usoudil někdo povolaný, proto v barrandovských dílnách vyrobili dva ukazatele, jeden jasný, druhý temný a ještě projistotu na něj usadili supa. Známý čedičový útvar nazývaný "varhany", kde se skryjí Miroslav s Krasomilou před zbrojnoši, hledejte v blízkosti České Kamenice. Ti z cestovatelů, kteří se vyzbrojí fotoaparáty, mohou nám své výtvory pro porovnání s filmovými záběry poslat. Řekni nám zrcadlo
"Vedle pohádek sovětských, učících nás dobru a spravedlnosti, dýšících lidovými tradicemi národů Sovětského svazu, objevily se na našich plátnech pohádky vyrobené hollywoodskými černokněžníky, hýřící nevkusem, hloupostí a zlým úmyslem. To nebyly pohádky, to bylo jedovaté narkotikum. Jenom náš film mlčel a mlčel. Čekali jsme dlouho, ale nakonec jsme se přece dočkali." Těmito slovy vyprovodili Pyšnou princeznu za diváky v časopisu Kino. A po premiéře. Bláhový ten, kdo by se domníval, že Pyšná princezna, královna našich filmových pohádek, nejnavštěvovanější český film v dosavadní historii, byla velebena a uctívána hned po svém zrození. 
Ve scénách, které vyžadovaly bohatýrskou vášnivost, mladické nadšení a zaujetí, projevoval se Rážův Miroslav jako změkčilý - a dokoncese nabízí slovo "senilní" - typ." "Krasomila se chce naučit hrát na loutnu. A proč právě na ni? Uvážil režisér, že setře národnost pohádky, použije-li loutnu, která je románským nástrojem, a že jejím přednesem odnárodní i český charakter písně?" "Daleko lepší by bylo, kdyby se D. C. Vačkář poučil a více čerpal z národních písní. Lidé by pak zpěvem nevychvalovali práci, ale zpívali by si při ní a tím vyjadřovali svou radost ze života a díla." "Se stejnými problémy se setkával architekt J. Pacák při interiérových stavbách. Bylo by mu prospělo, kdyby se více poučil ve stránkách pohádek Boženy Němcové, a ne na Cocteauových a Duvivierových dekadentních filmových básních." "Autoři se nedobrali síly lidové tvořivosti, neodkryli hluboké kořeny české pohádky a nepronikli k duši národa." Dobrozdání protagonistů
Na otázku, co způsobilo triumfální úspěch Pyšné princezny, odpověděla Alena Vránová, představitelka Krasomily: "Princezna i král jsou pohlední lidé - odpusťte mou neskromnost, kouzelná je krajina, ve filmu se mluví hezky česky, pýcha a ostatní nectnosti jsou po zásluze potrestány a ti dva se nakonec vezmou. Neteče tam krev a nestřílí se ani lukem."
"Jé, paní učitelko, princ," volaly děti nadšeně a jedno z nich potěžkávalo pytlík peněz, který měl za pasem Miloš Kopecký. Když nás odpoledne děti uviděly natáčet na zámku, jak rozhazujeme květiny na cestu a ustupujeme před princeznou,rozplynuly se jejich představy o setkání s pohádkovými bytostmi, neboť rázem pochopily, že tady filmujeme. Titulní roli ve filmu Pyšná princezna hrála Alena Vránová a krále Miroslava Vladimír Ráž. Oba dodnes nevědí, že jsem byl svědkem jejich počínající lásky. Místní občané na Hluboké pozvali režiséra Bořivoje Zemana a několik herců do privátu na víno. Byli jsme mladí, pít jsme nedovedli a pozdě večer jsme se vraceli v povznesené náladě domů. Pojednou jsem pocítil strašnou únavu, vlezl jsem si ve tmě v parku pod lavičku a usnul. Když jsem se probudil, viděl jsem před sebou dva páry nohou. Slyšel jsem něžná slova lásky, která vzplanula v srdcích mého kolegy a kolegyně stejně jako v srdcích filmových postav, které hráli." Vzpomíná Vladimír Ráž (král Miroslav): "Pyšná princezna běžela v televizi, a přestože naše dcera seděla mezi námi, rozplakala se při prvním okamžiku, kdy viděla, jak se král Miroslav s Pyšnou princeznou ocitnou na útěku, pronásledováni zbrojnoši. Marné bylo naše vysvětlování, že se nám nemůže nic stát, museli jsme televizi vypnout. Co je důvodem úspěchu Pyšné princezny? Skrz naskrz pozitivní postava krále Miroslava, vynikající sestava tvůrců i ideální herecká konstelace. A také to, že naše skutečná láska se prolnula do filmu. 
Rád prohlašoval: "Návštěvnost filmů, které jsem dělal, je pro mne trvalým uspokojením. "Poslední údaje z Ústřední půjčovny filmů měl k 1. lednu 1984. K tomuto datu vidělo v našich kinech Pyšnou princeznu 10 milionů 513 tisíc 812 diváků, kteří odevzdali na vstupném 18 milionů 354 tisíc 358 Kčs (film byl natočen ještě před měnovou reformou za 3 miliony 237 tisíc korun).
Jak se dostával humor do Pyšné princezny, když víme, že v pohádce Boženy Němcové není?" Už při psaní scénáře, který jsme se scenáristy Blochem a Kautským napsali za jediný měsíc. Troufám si říct, že to byla hlavně moje zásluha. Cítil jsem humor jako potřebný doplněk k lyrickému a poetickému v předloze. 
"Kolikrát jste viděl Pyšnou princeznu?" Na střihačském stole, než se vytvořila definitivní verze, tak asi dvěstěkrát. V kinech pouze desetkrát. Uvaděči mě totiž nechtěli pouštět zadarmo. "Kdybyste mohl opravovat, využil byste toho? Má vůbec Pyšná princezna chyby?" Má. Málo jsme prodali zpívající čarovnou květinu, kterou ovládal důmyslný mechanismus. Chybějí detailní záběry na ni. Za nepodařenou považuji scénu na nádvoří, kdy starý král běhá a střídavě volá: Trubte na poplach! Zrušte poplach! - Ta scéna má špatný rytmus. Škoda, že jsme nemohli natočit Pyšnou princeznu na barvu. Ale omezený příděl barevného materiálu získal Otakar Vávra pro film Nástup, protože tvrdil, že to je ideologicky důležitější dílo. "Není čeho litovat, pane režisére. Kde skončil barevný Nástup, zatímco černobílá, ale barvitá Pyšná princezna se stala nesmrtelnou, byť jí je"teprve" padesát roků. Kouzelná moc lásky
Když se začala točit Pyšná princezna, jmenovala se ještě představitelka princezny Krasomily Alena Kohoutová. Jakmile se herečka rozvedla a provdala se za představitele krále Miroslava Vladimíra Ráže, napsal spisovatel Pavel Kohout hru, v níž odsoudil morálku špatného komunisty, který dobrému komunistovi odloudí manželku. Podle režiséra Bořivoje Zemana kouzelná moc lásky očarovala Pyšnou princeznu, a to hned dvojnásobným účinkem. S notnou dávkou ostychu vzpomínal pan režisér na dobu, kdy jako velmi zamilovaný novomanžel natáčel Pyšnou princeznu. Proto, jak s úsměvem zdůrazňoval, bylo velmi snadné - pro něho i pro Alenu Vránovou a Vladimíra Ráže - natočit nejen milostné scény, ale celý film, který by klidně mohl mít podtitul Ach, ta láska pohádková. Také Bořivoj Zeman vstupoval podruhé do manželství. Poprvé byl ženatý s Alenou Vančurovou, dcerou spisovatele Vladislava Vančury, s níž se potkal v době okupace ve zlínských filmových ateliérech. Manželé, kteří neměli děti, se rozvedli.
Paní Jarmila Zemanová měla pravdu. A bylo i hodně diváků, kteří neděkovali jen v duchu. Pyšná princezna
Námět: Henryk Bloch, Oldřich Kautský
Verše: František Hrubín
Scénář: Bořivoj Zeman, Henryk Bloch, Oldřich Kautský
Režie: Bořivoj Zeman
Kamera: Jan Roth
Hudba: Dalibor C. Vačkář
Hrají:
Alena Vránová - princezna Krasomila
Vladimír Ráž - král Miroslav
Stanislav Neumann - starý král
Marie Sýkorová - chůva
Jaroslav Seník - ministr Jakub
Miloš Kopecký - kancléř
Oldřich Dědek - ceremoniář
Karel Effa - strážce pokladu
Gustav Heverle - panoš Vítek
Josef Hlinomaz - výběrčí daní
a další
Pohádku do literární podoby upravila Jana Procházková. |